Život v sedle: 11 let s koňmi očima mladé jezdkyně.

Dnes jsem si povídala s Annou, která se už od dětství věnuje koním. Zajímalo mě, jaký je její vztah ke koním, co jí jezdectví přináší a jaké má s tímto koníčkem plány do budoucna.

Foto: Ester Velflová

Jak dlouho se věnuješ ježdění? Jak ses ke koním dostala?

K jezdectví jsem se dostala ve 3. třídě díky své sestřenici. Mamka mi tehdy zaplatila jezdecké soboty, celé dny strávené s koňmi. Kromě samotného ježdění jsme se učili i o jezdeckých disciplínách a koních obecně, například jak s koňmi přirozeně komunikovat a porozumět jejich řeči.

To mě moc bavilo, a tak jsem se rozhodla v jezdectví pokračovat. Dnes už to bude asi 11 let, co se pohybuji v koňském prostředí, převážně rekreačně. Kurzy a závody mě nikdy nebavily tolik jako vyjížďky do přírody.

 Jaké bylo tvé první setkání s koněm?

Přestože se koním věnuji dodnes, moje první setkání s nimi nebylo takové, jaké jsem si tehdy představovala. Na jedné z jezdeckých sobot jsem dostala přiděleného poníka. Byla jsem ráda, že to není velký kůň. Měla jsem ho vyhřebelcovat a připravit na ježdění.

Nevím, jestli měl ten poník špatnou náladu, nebo jsme si prostě nesedli, ale snažil se mi dát najevo, že se mu nelíbím, několikrát se mě pokusil kousnout nebo kopnout. Jako malé dítě mě to samozřejmě vyděsilo. Bála jsem se, aby mi neutekl, a vina nepadla na mě. Ze stresu jsem se rozplakala, a tak mi vedoucí přidělila jiného koně.

Byla to klidná kobyla a já se s ní cítila bezpečně. Strávila jsem s ní několik dalších let a nikdy na ni nezapomenu.

Jak trávíš svůj čas s koňmi?

Nejčastěji jezdím s koňmi do přírody, protože stáj, kam momentálně docházím, nemá jízdárnu ani prostor na trénování. Vyjížďky do lesa jsou tak na denním pořádku.

Čas ale netrávím jen v sedle, základem dobrého vztahu s koněm je kontakt ze země, takže s nimi chodím i na procházky „po svých“.

Občas nás majitel koní vezme s kamarádkou na Vysočinu. Tam bydlíme v dřevěných srubech na louce, kde koně volně pobíhají a my s nimi můžeme trávit čas, kdykoli chceme. Jezdíme na výlety, cváláme po loukách, koupeme se s koňmi v rybníce a někdy je i zapřaháme do vozu nebo dostavníku, to už ale musí být s námi majitel, protože řídit vůz není jednoduché.

Být s koňmi ale neznamená jen jezdit. Je potřeba se o ně i starat, vozit jim seno, kydat hnůj, uklízet ve stáji. Na Vysočině jim také doplňujeme vodu do barelů. Skoro pořád vozíme kolečko, chce to silné ruce!

 Jak čas strávený u koní ovlivňuje tvoji psychiku?

Čas s koňmi je pro mě jako terapie. Už jenom jejich přítomnost mě uklidňuje, protože koně jsou velmi citlivá a empatická zvířata. Když jsem ve stresu já, vnímají to i oni. Proto jsem s nimi vždy klidná.

Myslím, že energie, kterou koně vyzařují, dokáže člověku dodat sílu a klid, který mu chybí. Ten pocit se jinde zažít nedá.

Někteří koně se dokonce využívají při hipoterapii a hiporehabilitaci, jejich pozitivní vliv na člověka je vědecky dokázán.

Nejsem odborník, ale vím, že koně spolu komunikují pomocí energie. A i člověk se to může naučit, to je základ tzv. horsemanshipu, tedy přirozené komunikace s koňmi.

Ale i když to člověk neovládá, koně mu dokážou předat pozitivní energii a radost. A samozřejmě, ježdění je pohyb, což samo o sobě uvolňuje hormony štěstí.

V jakém ročním období jezdíš nejradši, a proč?

Nejradši jezdím na jaře a na podzim.

V zimě bývá náledí a koně se na něm špatně pohybují. Když je mráz, vracíme se z vyjížděk promrzlé na kost.

Jaro má úplně jinou atmosféru, všechno kvete, stačí mikina a člověk si to užívá naplno. Jen ještě nesmí být sezóna much a ovádů, ty totiž koně i jezdce velmi obtěžují.

Na podzim sice často prší, ale když se stromy zbarví do podzimních barev, má to své kouzlo.Ale stejně, jízda na jaře je pro mě nejkrásnější.

Jaká z jezdeckých (westernových) disciplín je ti nejbližší nebo tě nejvíc zajímá?

Ve westernových disciplínách se moc nevyznám, ale vždycky mě lákal barrel racing. Jinak mě disciplíny tolik nezajímají, mám radši rekreační ježdění a výlety s koňmi.

Jaké mínusy či rizika tento sport pro tebe přináší?

Jedním z největších mínusů jsou určitě peníze. Tréninky jsou drahé a vlastnit koně je nejen finančně, ale i časově náročné.

A stejně jako v jiných sportech, i tady hrozí úrazy, řekla bych, že jezdectví patří k těm rizikovějším sportům.

 Hodláš se jezdectví nadále věnovat? Chtěla bys mít jednou vlastního koně?

Jezdectví se chci věnovat dál, ráda bych se zlepšovala a absolvovala nějaké tréninky. Zajímá mě hlavně přirozená komunikace s koňmi, takže bych se jí chtěla věnovat víc.

O vlastním koni zatím neuvažuji, jak jsem už říkala, je to velká časová i finanční investice. Spíš bych si někdy v budoucnu chtěla vzít koně do pronájmu, abych u něj nemusela trávit veškerý svůj čas.